Bipolární porucha, známá také pod dřívějším názvem manio-depresívní psychóza, je onemocněním mozku při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od normálních výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady u bipolární poruchy neobvykle těžké. Výsledkem mohou být problémy v práci, ztráta zaměstnání, narušené vztahy a nebezpečí sebevražedného pokusu.
Pozitivní je, že bipolární porucha je nyní mnohdy dobře léčitelná.
Bipolární poruchou trpí kolem 1 % populace. Onemocnění se obvykle objevuje ke konci dospívání nebo u mladých dospělých, avšak někteří nemocní měli první příznaky již v dětství, u jiných se mohou první příznaky objevit až ve stáří.
Poruchy nálady nebývají někdy rozpoznány jako nemoc a pacienti mohou po léta trpět, aniž by byli adekvátně léčeni. Jedná se o chronické, dlouhodobé onemocnění.
Období mánie a deprese narušují chování, uvažování, často postihují chuť k životu. Onemocnění má biologickou podstatu spočívající v narušení poměrů mezi chemickými působky (tzv. neuromediátory) v mozku.
Bipolární porucha se projevuje výrazným kolísáním nálady - od neobvykle "dobré" nebo podrážděné až po smutek a beznaděj. Takové výkyvy se mohou cyklicky opakovat. Období nadměrně "dobré" nálady se nazývá epizodou mánie, nadměrně smutné nálady epizodou deprese.
Příznaky mánie:
Příznaky deprese:
Bipolární porucha se projevuje výrazným kolísáním nálady - od neobvykle "dobré" nebo podrážděné až po smutek a beznaděj. Takové výkyvy se mohou cyklicky opakovat. Období nadměrně "dobré" nálady se nazývá epizodou mánie, nadměrně smutné nálady epizodou deprese.
Příznaky mánie:
Příznaky deprese:
O depresívní epizodě mluvíme, je-li přítomno 5 nebo více z uvedených příznaků po většinu dne po dobu nejméně 2 týdnů.
Mírná nebo střední úroveň mánie se nazývá hypománie. Hypománie bývá pacientovi příjemná a u některých může znamenat i zvýšení produktivity a užitečnosti. Je nebezpečí, že neléčená hypománie přejde do mánie nebo deprese.
Někdy se mohou při těžké epizodě mánie nebo deprese rozvinout i další psychické příznaky jako např. halucinace (nerealistické sluchové, zrakové či jiné vjemy) a bludy (nereálná přesvědčení, na kterých pacient trvá). Bludy velmi často souvisejí s poruchami nálady - například blud o vlastní grandiozitě ("jsem král vesmíru") může provázet epizodu mánie.
U některých osob se mohou příznaky mánie a deprese objevovat v jednom období společně, potom mluvíme o smíšeném bipolárním stavu. Obvykle se jedná o podrážděnost, špatný spánek, výrazné změny v chutí k jídlu, myšlenky na smrt či sebevražedné tendence.
Sebevražedné tendence
U některých nemocných se objevují sebevražedné tendence. Kdokoli se zabývá myšlenkou na sebevraždu, měl by být vyšetřen lékařem - psychiatrem. Riziko sebevraždy je vyšší na začátku onemocnění a také proto by měli být nemocní včas léčeni.
Pravděpodobně neexistuje jediná příčina bipolární poruchy, ale spíše se jedná o komplex příčin, které společně vytvářejí obraz choroby.
Protože bipolární porucha má vazbu na některé rodiny, je pravděpodobná genetická dispozice k onemocnění. Můžeme tedy předpokládat existenci genů pro bipolární poruchu. Pokud by bipolární porucha byla vyvolána jen genetickými faktory, potom by u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno trpí bipolární poruchou, muselo zákonitě onemocnět i druhé dvojče. Lékařské studie to však nepotvrzují. Na druhé straně pravděpodobnost onemocnění je zde významně vyšší
Výzkumy ukazují, že podobně jako u jiných duševních poruch ani bipolární porucha není výsledkem poruchy jediného genu, ale o kombinaci genů, které společně s vlivy prostředí způsobují rozvoj onemocnění.
Období mánie a deprese se objevují obvykle v průběhu celého života. Mezi těmito obdobími je většina postižených bez příznaků. Jen u malé části nemocných jsou přítomny chronické příznaky bez ohledu na léčbu.
U klasické formy choroby se objevují návratná období mánie a deprese, proto se onemocnění nazývá bipolární poruchou. U některých osob se neobjevuje mánie, ale jen hypománie, která se střídá s depresí.
Pokud je bipolární porucha správně léčena, mohou postížení prožívat produktivní život. Bez léčby je onemocnění obvykle náchylné ke zhoršování.
U většiny pacientů, včetně těch s těžkou formou onemocnění, je možné dosáhnout stabilizace stavu. Protože bipolární porucha je chronické, návratné onemocnění, je nutná dlouhodobá preventivní léčba.
V léčebné strategii se obvykle kombinují farmaka a psychosociální léčba.
U většiny nemocných jsou lepší výsledky při trvalém podáváním léků než při jejich nasazování a vysazování. Avšak i při pravidelném užívání léků jsou možné výkyvy nálady, které nemocný musí hlásit svému lékaři.
Léčba bipolární poruchy patří do rukou lékaře - psychiatra.
Medikamentosní léčba:
Tzv. stabilizátory nálady jsou léky, které se podávají pro omezní výkyvů nálady u bipolární poruchy. Existuje jich řada typů. Obecně platí, že nemocný má užívat léky preventivně a dlouhodobě.
Vedle stabilizátorů nálady je možné k ovlivnění příznaků onemocnění použít další léčiva, která lékař- psychiatr přidává dle aktuálního stavu.
Nejstarším stabilizátorem nálady je lithium. Je velmi účinné v léčbě mánie a v prevenci manických a depresívních epizod.
Zejména v léčbě komplikovaných pacientů jsou účinná některá antiepileptika - zejména valproát a karbamazepin. Antiepileptika se mohou kombinovat s lithiem.
Předepisující lékař sleduje pacienta také s ohledem na možné nežádoucí účinky - např. syndrom polycystických ovarií, který se může vyskytnout u dívek a žen užívajících valproát.
Vedle stabilizátorů nálady může psychiatr přidat další léky, například k léčbě epizod mánie nebo deprese. Jedná se léčiva ze skupiny antipsychotik, hypnotik aj.
Psychosociální léčba:
Současně s medikamentosní léčbou je vhodná také léčba psychosociální - jako například různé formy psychoterapie (rozhovor s nemocným), vzdělávání, psychické vedení nemocných.
Je doloženo, že psychoterapie přispívá ke zvýšení stability nálady a snížení počtu hospitalizací Způsob a frekvenci sezení je třeba upravit dle potřeb a zvláštností každého pacienta.
Obvykle se užívá tzv. kognitivní behaviorální léčba, psychoedukace, rodinná terapie.
Kognitivní behaviorální léčba pomáhá lidem postiženýám bipolární poruchou naučit se změnit nevhodné myšlenkové postupy a modely chování.
Psychoedukace dává pacientům s bipolární poruchou informace o podstatě nemoci a její léčbě, jak včas rozpoznat příznaky návratu onemocnění atd. Psychoedukace je také vhodná pro členy rodiny.
Rodinná terapie je zaměřená na snížení napětí v rodině. Toto napětí může zhoršovat nebo přímo vyvolávat příznaky bipolární poruchy u nemocného.
Další způsoby léčby:
V případě, že farmakoterapie, psychosociální léčba a jejich kombinace není dostatečně účinná, může se zvažovat elektrokonvulzívní terapie. Elektrokonvulzívní terapie je velmi účinná v léčbě těžkých depresí i mánií. Na druhé straně, v minulosti byly pozorovány nežádoucí účinky - poruchy paměti. I když jsou u současných postupů elektrokonvulzívní terapie tyto nežádoucí účinky potlačeny, je vždy nutné zvažovat přínosy a rizika takové léčby a konzultovat je s nemocným a rodinou.
Bipolární porucha se také může vyskytnout u dětí a dospívajících. Onemocnění je pravděpodobnější u dětí, jejichž rodiče mají tutéž poruchu.
Na rozdíl od dospělých bývá u dětí velmi rychlé střídání deprese a mánie i několikrát za den. V manické fázi je na rozdíl od dospělých vyšší tendence k agresivitě a destruktivnímu chování.