Existuje možnost vyléčení?

V současné době není známa prevence a možnost úplného vyléčení Parkinsonovy choroby.

 

Protože neexistuje možnost jednoznačného laboratorního vyšetření na Parkinsonovu chorobu, je nutné, aby diagnózu Parkinsonovy choroby stanovil lékař erudovaný v neurologii, nejlépe specializovaný na tzv. extrapyramidové poruchy a abnormní pohyby.

 

Léčba je zaměřena na potlačení příznaků choroby při co nejmenší míře nežádoucích účinků.


Informace uvedené v tomto článku je třeba chápat jako orientační informaci o možnostech léčby. Veškeré praktické kroky v jejich využití je třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem.

 

Časná léčba Parkinsonovy choroby
Jak již bylo řečeno, neexistuje léčba zaměřená na příčinu Parkinsonovy choroby. Vyvstává otázka, kdy a jakými léky začít léčit pacienta s nově diagnostikovanou Parkinsonovou chorobou. Většina odborníků se příklání k názoru, že nejvhodnější doba k nasazení léčby je v okamžiku, kdy pacient pocítí určitou míru "funkčního postižení" Poněkud problematický pojem "funkční postižení" chápeme tak, že pacient má obtíže nebo je neschopen provádět činnost, která je důležitá pro kvalitu jeho života. Rozhodnutí, že choroba již vyvolala "funkční postižení" záleží tedy na pacientovi a lékaři. V posuzování "funkčního postižení" je třeba brát ohled na profesi (jiný význam má lehké postižení dominantní horní končetiny u chirurga, jiný u účetního) ale také na koníčky a sportovní aktivity.
U mnohých pacientů začíná onemocnění klidovým třesem ruky, který však zřídka působí pacientům větší obtíže.

 

Léčiva užívaná v léčbě Parkinsonovy choroby

 

Levodopa: (L-dihydroxy-fenyl-alanin) Patří mezi nejčastěji užívaná a nejúčinnější léčiva v léčbě Parkinsonovy choroby. Levodopa je aminokyselina, podobná základním stavebním jednotkám bílkovin, vstřebává se ze střeva do krevního oběhu a dále přestupuje rozhraní mezi krví a mozkovu tkání. Teprve v mozku je chemicky změněna na dopamin. Podávání levodopy upravuje množství dopaminu v substantia nigra a bazálních gangliích v mozku na přibližně normální hodnoty, a proto dochází ke zmírnění příznaků Parkinsonovy choroby. Levodopa je účinná na většinu příznaků Parkinsonovy choroby u velké části pacientů. Nejčastějším vedlejším účinkem, který se obvykle zmírňuje při delším podávání, je nausea (pocit na zvracení).

 

Levodopa/Carbidopa: Protože při podávání samotné levodopy pociťuje mnoho pacientů nežádoucí účinky - zejména nauseu, obvykle se podává levodopa v kombinaci s látkou zvanou carbidopa. Nausea je totiž způsobena dopaminem, který vzniká z levodopy již ve střevě a v krvi, místo až v mozku, kde očekáváme jeho léčebný efekt. Dopamin vzniklý mimo mozek nemá léčebné účinky. Karbidopa blokuje přeměnu levodopy na dopamin mimo mozkovou tkáň. Je tak zajištěno lepší využití levodopy, kterou je možno podávat v nižších dávkách a tím je v konečném důsledku dosaženo zmírnění nežádoucích účinků levodopy

 

Selegilin: Tato látka ovlivňuje jeden z enzymů (biologických katalyzátorů), který se účastní odbourávání dopaminu (tzv. monoaminooxidáza - zkratka MAO). Selegilin proto zesiluje a prodlužuje účinek dopaminu. Může být vhodný na počátku onemocnění, nebo se podává v kombinaci s levodopou. Někteří pacienti popisují během jeho užívání poruchy spánku. Proto se obvykle podává ráno a v poledne, nikoli večer. U pacientů v pokročilém stádiu choroby může pomoci odstranit problém s poklesem účinku levodopy ke konci dávkovacího intervalu (před podáním další dávky levodopy - tzv. end of dose failure), naopak může zhoršit případné dyskinézy v době vrcholící hladiny levodopy po jejím podání (peak dose dyskinesias).

 

Agonisté dopaminových receptorů: Podobně jako dopamin vzniklý přeměnou levodopy stimulují přímo dopaminové receptory v mozku. Jedná se o syntetické látky - pergolid, bromocritpin, pramipexol, ropinirol, DH-ergocryptin. Obvykle se kombinují s přípravky obsahujícími levodopu. Mezi možné nežádoucí účinky patří pocit na zvracení (nausea), poruchy spánku, halucinace.

 

Anticholinergika: Léky potlačující působení neurotransmiteru acetylcholinu (neurotrasmiter je chemická látka, přenašeč informace mezi nervovými buňkami - řadíme sem také dopamin a mnoho jiných látek), jehož působení v bazálních gangliích je do značné míry protichůdné působení dopaminu. Potlačení účinku acetylcholinu je možností, jak vyrovnat funkční nerovnováhu mezi acetylcholinovým a dopaminovým systémem v bazálních gangliích, vyvolanou úbytkem dopaminu v důsledku Parkinsonovy choroby. Léky tohoto typu jsou účinné zejména proti třesu a často se používají u mladších pacientů, u nichž třes nereaguje na levodopu. Do skupiny anticholinergních antiparkinsonik patří trihexyphenidil, benztropin, biperiden. Je třeba opatrnosti při jejich podávání ve stáří. Mezi nejvýznamnější nežádoucí účinky patří sucho v ústech, poruchy paměti, zmatenost, poruchy vidění, obtíže s močením, zácpa


Amantadin: Je chemická látka s mnohočetným účinkem v mozku. Má anticholinergní účinek, zvyšuje uvolňování dopaminu, ovlivňuje budivé neurotransmitery v bazálních gangliích. Všechny tyto účinky příznivě ovlivňují příznaky Parkinsonovy choroby. Někdy se používá na začátku onemocnění, je možné ji také přidat k levodopě, zejména k ovlivnění třesu, který nereaguje na levodopu. Nejvýznamnější nežádoucí účinky amantadinu zahrnují změnu barvy - mramorování kůže, zejména na dolních končetinách, u některých pacientů se může vyskytnout zmatenost a halucinace.

 

Neurochirurgická léčba Parkinsonovy choroby

 

Operace popsané v následujícím stručném přehledu, jejichž cílem je zmírnit projevy Parkinsonovy choroby, se provádějí stereotakticky, tzn. že principem operace je destrukce nebo stimulace malé oblasti mozku, které se dosahuje zavedením tenké jehly do mozku skrze malý otvor v lebce. Směr a hloubka zavedení jehly jsou předem vypočteny z výsledků počítačových zobrazovacích metod - výpočetní tomografie a přesnost nasměrování a hloubky je zajištěna tzv. stereotaktickým rámem připevněným na hlavu pacienta.

 

Thalamotomie
spočívá v destrukci malé skupiny buněk v části mozku zvané thalamus. Thalamus má bohaté propojení na bazální ganglia. Thalamotomie je účinná zejména v potlačení třesu na opačné straně těla.

 

Pallidotomie
principem je rozrušení buněk ve vnitřní části tzv. globus pallidus (bledé jádro - jedno z bazálních ganglií). Jedná se o oblast mozku, kde motorická informace opouští bazální ganglia. Operace je účinná při potlačování dyskinéz a třesu.

 

Stimulace pallida a thalamu
Namísto destrukce určité malé části mozku se při této operaci nervová centra elektricky stimulují, čímž se změní jejich činnost. Výhodou tohoto postupu je, že není nevratný.